Informace o syndromech

Archív štítků: Syndrom vyhoření

Chronický únavový syndrom

Chronický únavový syndrom je chronická porucha, při které trvá neustálá únava minimálně 6 měsíců po sobě jdoucích. Nejedná se však v tomto případě o klasickou únavu, kterou známe z běžného života, například když přijdeme ze zaměstnání, ale o únavu zcela jiného typu i charakteru.

Únava v tomto případě neodeznívá dokonce ani v případě, že si jde nemocný lehnout, odpočívá a nic nedělá. Aby mohl být chronický únavový syndrom přesně diagnostikován, musí být vyloučeny veškeré jiné příčiny, které by jakkoli mohly lidský organismus omezovat.

Pociťuje-li pacient tyto stavy, je na čase, aby podstoupil kompletní vyšetření, po kterých je nutné vyloučit různá onkologická onemocnění, psychiatrická onemocnění nebo onemocnění, která souvisejí s jakkoli oslabeným imunitním systémem. Chronický únavový syndrom je velmi často spojován s následujícími chorobami, které jsou svým výskytem celosvětově poměrně časté:

  • herpetická onemocnění 
  • chlamýdiové infekce 
  • deprese 
  • genetická dispozice k nějakému onemocnění 
  • imunitní a biochemické změny v těle 

Chronický únavový syndrom je náročné a v posledních letech velmi časté onemocnění, kterým trpí lidé po celém světě. Je velmi důležité, aby pacient během léčby i po ní dodržoval určité zásady týkající se zdravého životního stylu i pravidelného odpočinku. Není navíc vyloučeno, dokonce je to obecně známý fakt, že chronický únavový syndrom se i o vyléčení velmi často vrací. Dobrá prevence je tedy v tomto případě absolutní základ.

Chronický únavový syndrom často omezuje nemocného v jeho normální životě. Syndrom v chronické fázi velmi souvisí i se samotnou myslí člověka, pacient by tak měl myslet co možná nejpozitivněji a naučit se asertivnímu chování, ačkoli to není mnohdy vůbec jednoduché.

Vložil Únavový syndrom | Štítek , , , | Zanechat komentář

Únavový syndrom a invalidní důchod

Únavový syndrom je onemocnění, kterým trpí lidé po celém světě a ačkoli je jeho příčina stále poněkud neznámá, většinou pramení z infekčních chorob, které jsou celosvětově poměrně běžné. Pokud jde o invalidní důchod, který je s únavovým syndromem spojen, názory odborníků pro stanovení a vydání důchodu se více méně stále liší.

Obecně je však známo, že vyhlášení a schválení invalidního důchodu v souvislosti s únavovým syndromem závisí hlavně na odborném lékařském posudku a závažnosti onemocnění, které u pacienta vzniklo.

Přejde-li únavový syndrom do chronické fáze, pak lékař navede pacienta k příslušném odbornému lékaři, který se zabývá posudky pro vydávání invalidních důchodů. Jak již bylo řečeno, v tomto případě závisí hlavně na fázi a závažnosti onemocnění, v neposlední řadě i na rozhodnutí lékaře a na tom, zda je pacient schopen pracovní činnosti či nikoli. Tuto skutečnost posuzuje primárně lékař. Obecně je však známo, že na únavový syndrom je možné získat alespoň částečný invalidní důchod.

Pro únavový syndrom je typická hlavně vysoká únava, která přechází až k absolutní vyčerpanosti lidského organismu. Nejčastěji syndrom souvisí s infekcí, která se v těle nachází. Je-li infekce odhalena, nasazena adekvátní léčba, pak ve většině případů dochází k vyléčení, čímž se nemocný opět může zařadit do normálního pracovního života.

Není však žádnou výjimkou, že se únavový syndrom často vrací, s ním i jiné obtíže, infekce a komplikace, které ohrožují nejen život profesní, ale i ten společenský a rodinný. Nutno však zmínit, že únavový syndrom není klasickou únavou, kterou dobře známe z běžného života.

Vložil Únavový syndrom | Štítek , , , | Zanechat komentář

Léčba únavového syndromu

Léčba únavového syndromu závisí primárně na tom, kde a jak vzniká konkrétní problém.

Ostatně jako u valné většiny jiných onemocnění, i v tomto případě je nutné v první řadě odhalit příčinu, až poté je možné nasadit adekvátní léčbu.

Únavový syndrom má velký vliv na člověka, na jeho normální fungování, společenský i rodinný život.

Je proto třeba zahájit léčbu v co možná nejbližší době, aby se zabránilo pozdějším komplikacím, které mohou vést dokonce až k závažným psychickým potížím.

Léčba závisí na příčině 

Jak již bylo řečeno, léčba závisí hlavně na tom, jaká je příčina onoho onemocnění. Pokud je odhaleno, že se v těle nachází zánět, pak jsou nasazena primárně antibiotika, která jej vyléčí a minimalizují jeho rozšíření do dalších částí lidského organismu. Současně s antibiotiky mohou být podávány i některé podpůrné preparáty, které během chvíle dodají dostatek energie pro správné fungování. Objevují-li se během léčby bolesti, nejčastěji jsou nasazena analgetika a pokud ani ta na bolest nestačí, přechází se na lehké opiáty – většinou závisí na rozhodnutí více lékařů a pacient je v takovém případě hospitalizován. Léčbu často provází i antidepresiva a má-li pacient potíže se spánkem, pak jsou pravidelně předepisovány i léky na spaní.

Léčba únavového syndromu se může řešit i formou přírodní cesty, často se pacienti v tomto případě uchylují právě k homeopatii, která je rovněž v tomto směru velmi spolehlivá. Obecně je však známo, že jsou záněty a některé příčiny, na které je dokonce i samotná homeopatie krátká. Léčbu by měl vždy stanovit odborný lékař a to nejlépe ten, který se přímo specializuje na únavový syndrom.

Vložil Léčba a příznaky CFS | Štítek , , , | Zanechat komentář

Syndrom vyhoření léčba

Návodů a rad, jak si poradit v případě, že se dostaví syndrom vyhoření, existuje celá řada. Od skvělých tipů na dovolenou až po utřídění si vlastních myšlenek. Skutečností je, že léčba se odráží hlavně od skutečnosti, v jaké fázi syndromu se konkrétní jedinec nachází a jaké jsou další projevy nemoci. V souvislosti s tímto psychickým syndromem se totiž velmi často stává, že mimo depresí a úzkostí, které jsou jedny z mnoha příznaků, se dostavují i sebevražedné sklony nebo vysoké sklony k sebepoškozování. V takovém případě je nutné, aby byl nemocný svěře do rukou odborníka, který nastaví adekvátní a vyhovující terapii, kterou provází nejen jednotlivá sezení, ale mnohdy dokonce i medikace.

Fáze syndromu vyhoření 

  • Fáze nadšení – zaměstnaný je naprosto nadšen ze své práce, ze všech pracovních výkonů, emoce jsou velmi pozitivní a energie má na rozdávání, jedinec je navíc ochoten práci obětovat úplně všechno
  • Fáze stagnace – v této fázi začne nadšení ze zaměstnání postupně opadat, čehož si začíná všímat dokonce i okolí, často se v tomto případě jedinci odhodlávají k různým aktivitám, které doposud nedělali
  • Fáze frustrace – jedinec pomalu začíná pochybovat o smyslu své práce a svého zaměstnání, které pramení hlavně z nespokojenosti nebo nepochopenosti na pracovišti – rozpory a neshody
  • Fáze apatie – je poměrně přirozeným jevem, který přichází po frustraci a jedinec v práci vykonává jen to, co je aktuálně nejnutnější, nepouští se do nových projektů, nic nového neplánuje a práce pro něj začíná znamenat jen peníze
  • Fáze vyhoření – jde o poslední fázi, která vyžaduje léčbu, jedinec je duševně i fyzicky zcela vyčerpán, jeho okolí to vidí už na první pohled

Pokud se syndrom dostaví do poslední fáze, vždy je na místě návštěva psychologa, případně psychiatra. Při léčbě je přitom velmi důležitá skutečnost, jak se konkrétní jedinec ke svému problému postaví a zda jej sám bude ochoten řešit a to i za přítomnosti lékařů.

Vložil Syndrom vyhoření | Štítek , , | Zanechat komentář

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření není odborníky považován za klasické onemocnění, ale jde o dočasný psychický stav, který samozřejmě může přejít až v proces trvalý.

Syndrom vyhoření se nejčastěji vyskytuje u osob, kteří se své práci věnují příliš, jejich volný čas je naprosto omezený a u osob, které při své profesi potřebují pravidelnou a každodenní komunikaci, která se pochopitelně od kvality jejich práce odráží.

Jde o duševní stav, při kterém dochází k absolutnímu vyčerpání, odborníky je označován jako vyhasnutí.

Syndrom vyhoření postihuje jak muže, tak i ženy a podle posledních průzkumů je jisté, že syndrom vyhoření v posledních letech silně narůstá – zejména u osob na vyšších profesních pozicích, které vyžadují absenci volného času a aktivní zapojení do zaměstnání. Na zaměstnance jsou v posledních letech kladeny daleko vyšší nároky a není žádnou výjimkou, že jedna osoba často zastává v práci pozici, kterou by mohli zvládat i dva nebo tři lidé současně. Lidé jsou tak permanentně a prakticky bez odpočinku vystaveni stresu, spěchu a frustraci, což vede k syndromu vyhoření a pocitům, zda práce, kterou daný jedinec vykonává, má vůbec nějaký smysl.

Syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který se nedostaví ze dne na den. Na člověka navíc přichází v několika fázích, každá z nich přitom vyžaduje trošku rozdílný způsob léčby i přístup k nemocnému.

Příznaky syndromu vyhoření 

Do této skupiny patří celá řada příznaků, které se mohou projevovat u každého jedince poněkud rozdílně a velmi často se mohou objevovat dokonce fyzické projevy. Jedná se zejména o následující příznaky:

  • potíže se spánkem, jídlem, únava 
  • vysoký nebo nízký krevní tlak 
  • soukromé konflikty, nesoustředěnost 
  • sklíčenost, bezmocnost 
  • špatná nálada, agresivita 
  • zapomínání, postrádání smyslu života 
Vložil Syndrom vyhoření | Štítek , , | Zanechat komentář