Informace o syndromech

Archív

Únavový syndrom příznaky

Únavový syndrom je chronická únava, která musí trvat déle než šest měsíců. Vzhledem k tomu, že únavovým syndromem trpí stále více lidí a tím pádem se tímto onemocněním zabývá více a více odborníků, daly se stanovit i různé příznaky, které jsou pro únavový syndrom naprosto typické.

Zda se jedná o únavový syndrom, to vždy musí posoudit odborný lékař, který nejenže stanoví vhodnou léčbu, ale především zajistí veškerá vyšetření, z jejichž výsledků bude možné vyloučit jiná onemocnění, například onkologická nebo autoimunitní. 

Typické příznaky únavového syndromu

  • zvýšená teplota 
  • bolesti v krku 
  • bolest svalů a kloubů 
  • bolesti hlavy 
  • bolestivé uzliny 
  • poruchy spánku 
  • dlouhodobá absolutní vyčerpanost 
  • zapomnětlivost, zmatenost, deprese, nesoustředění 

Jak sami můžete vidět, nejčastější typické příznaky se nejvíce vyskytují, je-li v těle infekce, díky které je lidský organismus velmi oslabený. A je to právě některé infekční onemocnění, které může mít významný vliv na vznik této choroby. S jistotou lze ale říct, že pokud je včas a správně odhalena příčina onemocnění, je nasazena adekvátní léčba, pak je možné, že se za několik týdnů či měsíců pacient zcela vyléčí. Není však nic neobvyklého, že se nemoc po několika měsících či letech vrací a celý proces pro pacienta tak začíná úplně znovu.

Léčba únavového syndromu se liší hlavně podle toho, jaká je příčina tohoto onemocnění. Při infekcích je primárně nasazována a stanovena antibiotická léčba, na bolesti jsou pravidelně podávána analgetika na tišení bolesti. Není však nijak neobvyklé, že jsou během léčby podávána i antidepresiva nebo léky na spaní, protože pacienti mají velmi často potíže se spánkem a pravidelným odpočinkem. Po vyléčení únavového syndromu je nutné, aby pacient dodržoval správný životní styl a naučil se odpočívat.

Vložil Léčba a příznaky CFS | Štítek , , | Zanechat komentář

Chronický únavový syndrom

Chronický únavový syndrom je chronická porucha, při které trvá neustálá únava minimálně 6 měsíců po sobě jdoucích. Nejedná se však v tomto případě o klasickou únavu, kterou známe z běžného života, například když přijdeme ze zaměstnání, ale o únavu zcela jiného typu i charakteru.

Únava v tomto případě neodeznívá dokonce ani v případě, že si jde nemocný lehnout, odpočívá a nic nedělá. Aby mohl být chronický únavový syndrom přesně diagnostikován, musí být vyloučeny veškeré jiné příčiny, které by jakkoli mohly lidský organismus omezovat.

Pociťuje-li pacient tyto stavy, je na čase, aby podstoupil kompletní vyšetření, po kterých je nutné vyloučit různá onkologická onemocnění, psychiatrická onemocnění nebo onemocnění, která souvisejí s jakkoli oslabeným imunitním systémem. Chronický únavový syndrom je velmi často spojován s následujícími chorobami, které jsou svým výskytem celosvětově poměrně časté:

  • herpetická onemocnění 
  • chlamýdiové infekce 
  • deprese 
  • genetická dispozice k nějakému onemocnění 
  • imunitní a biochemické změny v těle 

Chronický únavový syndrom je náročné a v posledních letech velmi časté onemocnění, kterým trpí lidé po celém světě. Je velmi důležité, aby pacient během léčby i po ní dodržoval určité zásady týkající se zdravého životního stylu i pravidelného odpočinku. Není navíc vyloučeno, dokonce je to obecně známý fakt, že chronický únavový syndrom se i o vyléčení velmi často vrací. Dobrá prevence je tedy v tomto případě absolutní základ.

Chronický únavový syndrom často omezuje nemocného v jeho normální životě. Syndrom v chronické fázi velmi souvisí i se samotnou myslí člověka, pacient by tak měl myslet co možná nejpozitivněji a naučit se asertivnímu chování, ačkoli to není mnohdy vůbec jednoduché.

Vložil Únavový syndrom | Štítek , , , | Zanechat komentář

Únavový syndrom a invalidní důchod

Únavový syndrom je onemocnění, kterým trpí lidé po celém světě a ačkoli je jeho příčina stále poněkud neznámá, většinou pramení z infekčních chorob, které jsou celosvětově poměrně běžné. Pokud jde o invalidní důchod, který je s únavovým syndromem spojen, názory odborníků pro stanovení a vydání důchodu se více méně stále liší.

Obecně je však známo, že vyhlášení a schválení invalidního důchodu v souvislosti s únavovým syndromem závisí hlavně na odborném lékařském posudku a závažnosti onemocnění, které u pacienta vzniklo.

Přejde-li únavový syndrom do chronické fáze, pak lékař navede pacienta k příslušném odbornému lékaři, který se zabývá posudky pro vydávání invalidních důchodů. Jak již bylo řečeno, v tomto případě závisí hlavně na fázi a závažnosti onemocnění, v neposlední řadě i na rozhodnutí lékaře a na tom, zda je pacient schopen pracovní činnosti či nikoli. Tuto skutečnost posuzuje primárně lékař. Obecně je však známo, že na únavový syndrom je možné získat alespoň částečný invalidní důchod.

Pro únavový syndrom je typická hlavně vysoká únava, která přechází až k absolutní vyčerpanosti lidského organismu. Nejčastěji syndrom souvisí s infekcí, která se v těle nachází. Je-li infekce odhalena, nasazena adekvátní léčba, pak ve většině případů dochází k vyléčení, čímž se nemocný opět může zařadit do normálního pracovního života.

Není však žádnou výjimkou, že se únavový syndrom často vrací, s ním i jiné obtíže, infekce a komplikace, které ohrožují nejen život profesní, ale i ten společenský a rodinný. Nutno však zmínit, že únavový syndrom není klasickou únavou, kterou dobře známe z běžného života.

Vložil Únavový syndrom | Štítek , , , | Zanechat komentář

Léčba únavového syndromu

Léčba únavového syndromu závisí primárně na tom, kde a jak vzniká konkrétní problém.

Ostatně jako u valné většiny jiných onemocnění, i v tomto případě je nutné v první řadě odhalit příčinu, až poté je možné nasadit adekvátní léčbu.

Únavový syndrom má velký vliv na člověka, na jeho normální fungování, společenský i rodinný život.

Je proto třeba zahájit léčbu v co možná nejbližší době, aby se zabránilo pozdějším komplikacím, které mohou vést dokonce až k závažným psychickým potížím.

Léčba závisí na příčině 

Jak již bylo řečeno, léčba závisí hlavně na tom, jaká je příčina onoho onemocnění. Pokud je odhaleno, že se v těle nachází zánět, pak jsou nasazena primárně antibiotika, která jej vyléčí a minimalizují jeho rozšíření do dalších částí lidského organismu. Současně s antibiotiky mohou být podávány i některé podpůrné preparáty, které během chvíle dodají dostatek energie pro správné fungování. Objevují-li se během léčby bolesti, nejčastěji jsou nasazena analgetika a pokud ani ta na bolest nestačí, přechází se na lehké opiáty – většinou závisí na rozhodnutí více lékařů a pacient je v takovém případě hospitalizován. Léčbu často provází i antidepresiva a má-li pacient potíže se spánkem, pak jsou pravidelně předepisovány i léky na spaní.

Léčba únavového syndromu se může řešit i formou přírodní cesty, často se pacienti v tomto případě uchylují právě k homeopatii, která je rovněž v tomto směru velmi spolehlivá. Obecně je však známo, že jsou záněty a některé příčiny, na které je dokonce i samotná homeopatie krátká. Léčbu by měl vždy stanovit odborný lékař a to nejlépe ten, který se přímo specializuje na únavový syndrom.

Vložil Léčba a příznaky CFS | Štítek , , , | Zanechat komentář

Syndrom vyhoření léčba

Návodů a rad, jak si poradit v případě, že se dostaví syndrom vyhoření, existuje celá řada. Od skvělých tipů na dovolenou až po utřídění si vlastních myšlenek. Skutečností je, že léčba se odráží hlavně od skutečnosti, v jaké fázi syndromu se konkrétní jedinec nachází a jaké jsou další projevy nemoci. V souvislosti s tímto psychickým syndromem se totiž velmi často stává, že mimo depresí a úzkostí, které jsou jedny z mnoha příznaků, se dostavují i sebevražedné sklony nebo vysoké sklony k sebepoškozování. V takovém případě je nutné, aby byl nemocný svěře do rukou odborníka, který nastaví adekvátní a vyhovující terapii, kterou provází nejen jednotlivá sezení, ale mnohdy dokonce i medikace.

Fáze syndromu vyhoření 

  • Fáze nadšení – zaměstnaný je naprosto nadšen ze své práce, ze všech pracovních výkonů, emoce jsou velmi pozitivní a energie má na rozdávání, jedinec je navíc ochoten práci obětovat úplně všechno
  • Fáze stagnace – v této fázi začne nadšení ze zaměstnání postupně opadat, čehož si začíná všímat dokonce i okolí, často se v tomto případě jedinci odhodlávají k různým aktivitám, které doposud nedělali
  • Fáze frustrace – jedinec pomalu začíná pochybovat o smyslu své práce a svého zaměstnání, které pramení hlavně z nespokojenosti nebo nepochopenosti na pracovišti – rozpory a neshody
  • Fáze apatie – je poměrně přirozeným jevem, který přichází po frustraci a jedinec v práci vykonává jen to, co je aktuálně nejnutnější, nepouští se do nových projektů, nic nového neplánuje a práce pro něj začíná znamenat jen peníze
  • Fáze vyhoření – jde o poslední fázi, která vyžaduje léčbu, jedinec je duševně i fyzicky zcela vyčerpán, jeho okolí to vidí už na první pohled

Pokud se syndrom dostaví do poslední fáze, vždy je na místě návštěva psychologa, případně psychiatra. Při léčbě je přitom velmi důležitá skutečnost, jak se konkrétní jedinec ke svému problému postaví a zda jej sám bude ochoten řešit a to i za přítomnosti lékařů.

Vložil Syndrom vyhoření | Štítek , , | Zanechat komentář

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření není odborníky považován za klasické onemocnění, ale jde o dočasný psychický stav, který samozřejmě může přejít až v proces trvalý.

Syndrom vyhoření se nejčastěji vyskytuje u osob, kteří se své práci věnují příliš, jejich volný čas je naprosto omezený a u osob, které při své profesi potřebují pravidelnou a každodenní komunikaci, která se pochopitelně od kvality jejich práce odráží.

Jde o duševní stav, při kterém dochází k absolutnímu vyčerpání, odborníky je označován jako vyhasnutí.

Syndrom vyhoření postihuje jak muže, tak i ženy a podle posledních průzkumů je jisté, že syndrom vyhoření v posledních letech silně narůstá – zejména u osob na vyšších profesních pozicích, které vyžadují absenci volného času a aktivní zapojení do zaměstnání. Na zaměstnance jsou v posledních letech kladeny daleko vyšší nároky a není žádnou výjimkou, že jedna osoba často zastává v práci pozici, kterou by mohli zvládat i dva nebo tři lidé současně. Lidé jsou tak permanentně a prakticky bez odpočinku vystaveni stresu, spěchu a frustraci, což vede k syndromu vyhoření a pocitům, zda práce, kterou daný jedinec vykonává, má vůbec nějaký smysl.

Syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který se nedostaví ze dne na den. Na člověka navíc přichází v několika fázích, každá z nich přitom vyžaduje trošku rozdílný způsob léčby i přístup k nemocnému.

Příznaky syndromu vyhoření 

Do této skupiny patří celá řada příznaků, které se mohou projevovat u každého jedince poněkud rozdílně a velmi často se mohou objevovat dokonce fyzické projevy. Jedná se zejména o následující příznaky:

  • potíže se spánkem, jídlem, únava 
  • vysoký nebo nízký krevní tlak 
  • soukromé konflikty, nesoustředěnost 
  • sklíčenost, bezmocnost 
  • špatná nálada, agresivita 
  • zapomínání, postrádání smyslu života 
Vložil Syndrom vyhoření | Štítek , , | Zanechat komentář

Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom je neuropsychiatrické vrozené onemocnění, které je často spojováno a zaměňováno s autismem – nejčastěji se Aspergerův syndrom označuje jako velmi mírná forma právě autismu.

V případě tohoto syndromu se rozhodně nejedná o vzácnou formu vrozeného onemocnění, v současné době je velmi častá a postihuje zhruba 1 dítě z dvou set narozených dětí.

Jen ojediněle bývají postiženy dívky, nemoc se zaměřuje spíš na chlapce, ale není to v žádném případě podmínkou.

Pokud se Aspergerův syndrom vyskytuje jen ve velmi mírném projevu, což není tak časté, nemoc nemusí být dokonce ani diagnostikována a nemocný nemusí být během života vůbec léčen.

Příčiny Aspergerova syndromu 

Příčiny vzniku nejsou doposud odborníky zaznamenány a nejsou objasněny. Jisté ovšem je, že hraje v tomto případě velkou roli genetický základ, porucha vývoje plodu během těhotenství a špatná funkce mozku.

Projevy Aspergerova syndromu 

Jak již bylo řečeno, onemocnění je velmi podobné autismu, ale jde jen o některé podoby Aspergerova syndromu. Oproti autismu má totiž nemocný normální nebo dokonce nadprůměrnou inteligenci, děti mohou být dokonce označovány jako naprosto geniální. Právě v souvislosti s inteligencí se Aspergerův syndrom velmi liší od autismu. Stejně jako u autismu je však narušeno vnímání okolí, emocí ostatních lidí a nemocní se jen velmi těžko socializují. Společnost ostatních lidí, zejména rodiny, je v tomto případě vnímána velmi pozitivně, ale vznikají problémy na poli komunikace a to i v souvislosti s vnímáním některých náročných situací. Nemocné děti jsou tak často označovány jako zcela nevychované děti, které mají v budoucnu problémy s navazováním vztahů a svým okolím jsou nepochopeni – ani oni nedokáží pochopit své okolí. S autismem je společné i každodenní opakování rituálů a jakmile jsou nemocní vystaveni změnám, nemocní reagují velmi podrážděně a agresivně.

Vložil Vrozená onemocnění | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Downův syndrom

Downův syndrom je nejčastěji se vyskytující genetické a vrozené onemocnění na světě. Nejrizikovějším faktorem vzniku Downova syndromu je bezpochyby věk matky a otce. Odborníci se obecně vzato shodují v tom, že čím je žena starší, tím je menší kvalita jejich vajíček a u těch se může dostavit vada.

Riziko Downova syndromu v případě 22 leté těhotné ženy je 1:1500, ale u ženy ve věku 45 let je riziko stanoveno na 1:25. Rozdíl je značný už na první pohled.

Příčiny Downova syndromu 

Nutno zmínit, že Downův syndrom se vyskytuje u rodičů zcela zdravých. Za onemocnění Downovým syndromem dítěte nemůže ani matka, ani otec, jedná se totiž o genetickou náhodu, která vznikne na základě prozatím neopodstatněné příčině – věk matky a otce je jen jedním z rizikových faktorů.  Nutno však zmínit, že skutečnosti, které matka a otec během těhotenství nebo před ním dělali, nemají na vznik syndromu žádný vliv. Příčinou je nadměrné množství chromozomů v buňkách nemocného dítěte. Zatímco zdravý jedinec má počet chromozomů 46, které jsou uspořádány do celkem 23 dvojiček, nemocný s Downovým syndromem má celkem 47 chromozomů, z nichž ten jednadvacátý je přítomen celkem třikrát.

Projevy Downova syndromu 

Při Downově syndromu dochází k trvalému a komplexnímu postižení, které se týká jak tělesné stránky, tak i té inteligenční. Obecně je známo, že osoby s Downovým syndromem jsou prakticky neplodní – ne však úplně. Patrné jsou projevy už v útlém věku a to pokud jde o fyzickou stránku nemocného – plochý nos, oči jsou zešikmené, menší dolní čelist, velký jazyk, postava je malá a nikdy nedorostou do výšky normálního člověka. Nemocní trpí buď těžkou nebo středně těžkou mentální retardacím, dokáží se v některých případech naučit některým základním návykům a mohou se i socializovat, v omezeném měřítku se mohou dokonce i vzdělávat.

V souvislosti s Downovým syndromem se mluví zejména o prevenci, kterou je třeba učinit už v době těhotenství. Každé nastávající matce jsou prováděny testy, na jejich základě je možné dopředu zjistit, zda dítě netrpí touto chorobou.

Vložil Genetické syndromy | Štítek , , , | Zanechat komentář

Syndrom neklidných nohou

Syndrom neklidných nohou je poměrně častým onemocněním neurologického původu, které sice běžného člověka na životě nijak neohrožuje, ale více méně může konkrétnímu jedinci velmi komplikovat život. Ostatně už ze samotného názvu je naprosto patrné, že syndrom neklidných nohou poskytuje výhradně dolní končetiny, ovšem velmi výjimečně může být postižen i trup a končetiny horní. Nemocný trpí velmi nepříjemnými pocity v konkrétní části těla – nejčastěji v dolních končetinách, které zmizí ale jen ve chvíli, kdy nemocný končetinou pohne. Vzhledem k tomu, že se u některých pacientů se tyto nepříjemné pocity vyskytují až příliš často, je nutná léčba, aby jedinci částečně usnadnila život.

Projevy a příčiny syndromu neklidných nohou 

Příčiny jako takové nejsou doposud zcela jistě známy a příliš se o nich ani nemluví. Velmi často se ale nechali odborníci slyšet, že vznik této choroby má příčinu zejména v nedostatku některých vitamínů, hlavně železa a při snížené koncentraci dopaminu v části mozku. Syndrom neklidných nohou mohou mít za následek i další faktory, například nedostatek hořčíků nebo žilní nedostatečnost, některá autoimunitní onemocnění nebo se syndrom může projevit u některých žen během těhotenství. Jedním z hlavních projevů tohoto onemocnění jsou prvotní nepříjemné pocity, které se vztahují právě k dolním končetinám. Mnohdy se může dostavit dokonce i bolest v oblasti lýtkových svalů, svědění, brnění v nohou nebo nutkání pohybovat s končetinami prakticky neustále. Nepříjemné pocity se dostavují hlavně ve chvíli, kdy je nemocný naprosto v klidu a naopak mohou ustupovat ve chvíli, kdy je nasazena fyzická aktivita.

Léčba syndromu neklidných nohou 

Je-li stanovena přesná diagnóza, pak je nutné, aby byl pacient v pravidelné péči odborného neurologa. Zpravidla jsou podávány vitamíny ve formě železa a vitamíny, které zvyšují hladinu dopaminu. Nejsou vyloučeny ani léky, které jsou běžně podávány pacientům s Parkinsonovou chorobou.

Vložil Získaná onemocnění | Štítek , , , | Zanechat komentář

Tourettův syndrom

Tourettův syndrom je vrozené onemocnění neuropsychiatrického původu, pro které jsou typické zvukové i pohybové tiky. Projevy tohoto syndromy jsou naprosto patrné už v dětském věku a během dospívání, kdy dochází nejen k tikům, ale i například k změnám v chování, jako jsou například ADHD, obsedantně kompulzivní porucha nebo impulzivnost.

Tourettův syndrom je onemocnění, které je veřejnosti poměrně známé a její podstata nebo úplná příčina doposud není naprosto jasná. Nutno však zmínit, že pokud se onemocnění projeví u dětí v útlém věku, může do budoucna zmírnit nebo dokonce zcela vymizet, aniž by dítě do budoucna trpělo jakoukoli touto nemocí nebo jejími příznaky.

Projevy Tourettova syndromu

Projevy Tourettova syndromu jsou v tomto případě naprosto jasné. Jedná se o tiky, které přecházejí až v silné záškuby jednotlivých – různých, částí lidského těla. Často jsou tiky a záškuby končetin doprovázeny i výkřiky – výjimkou v tomto případě nejsou ani sprostá slova u větších dětí, není v tomto případě vyloučena ani nadměrná hyperaktivita, která může časem vymizet. Záškuby vznikají velmi náhle, pravidelně se opakují a jejich činnost se značně zvyšuje ve chvíli, je-li nemocný vystaven stresu nebo dočasné stresové situaci. V nemocném před tikem panuje silný neklid, vnitřní tlak, kterému nelze odolat jinak, než právě tikem.

Léčba a diagnóza Tourettova syndromu

Naprosto přesnou diagnózu jen možné stanovit jen poté, co je pacient vyšetřen psychiatrem a neurologem na základě fyzikálních vyšetření a různých metod. Kromě výše zmíněných vyšetření je možné diagnózu přiblížit i v rámci vyšetření EEG, CT mozku nebo na základě výsledků z magnetické rezonance. Pokud je na základě diagnózy stanoveno, že jde o velmi mírnou formu, pak není léčba žádná a je zde vysoká pravděpodobnost, že v budoucnu onemocnění zcela odezní. Těžší forma pak vyžaduje pravidelné podávání antipsychotik.

Vložil Nervová onemocnění | Štítek , , , | Zanechat komentář